Nástěnka - Obvodní výbor KSČM Praha 2

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Nástěnka

Ostuda jménem Nádraží Vyšehrad
FRANTIŠEK DOSTÁL

Krátce po ukončení 2. světové války už jako malý kluk jsem na zdejším nádraží společně s matkou vystupoval po návratu z jihočeských Vodňan, odkud ona pocházela. Ze stanice před vyšehradským nádražím jsme tramvají pokračovali k našemu bydlišti ve Vršovicích. Po přejezdu železničního mostu vystupovalo se před budovou, kde bylo potřebné sestoupit do podchodu vedoucího pod kolejemi, a člověk se ocitl rovnou na chodníku před tramvajovou zastávkou. Tato nádražní budova již pár let neexistuje, stejně jako několik soch zdobících po léta nádraží, ale ty snad měly skončit v péči sochařova potomka.
Chátrající a drobící se hlavní budova nádraží je již dlouho ostudou hlavního města. Nádraží přestalo sloužit veřejnosti již před šedesáti lety. Krásná secesní nádražní budova vyrostla již v roce 1905 a nahradila zdejší zastávku na trati z bývalého nádraží Františka Josefa směrem na Smíchov. Zkáze budovy však nezabránil ani zápis na seznam památek.
Bylo mnoho plánů, jak využít nádražní budovu, avšak ta se stala součástí soukromého vlastnictví. Došlo tudíž k nabídce prodeje nádraží městu, ovšem samozřejmě za vyšší cenu, i když znalecký posudek tuto nabídku zmenšuje asi o padesát milionů korun!
Před lety se plánovala změna nádraží v kulturní centrum s galérií a dokonce s kinosálem. Ovšem později vyšlo najevo, že současný majitel měl zájem území nádraží zcela zastavět a oprava nádražní budovy by na nějaký peníz určitě vyšla. Takže budova se rozpadá, což by vlastník zřejmě uvítal a mohl by pak začít stavět. Není divu, že se uvažuje i o vyvlastnění. Jenže nečinnost úřadů je až příliš zřejmá. A památkáři? I ti jsou poněkud v pozadí.
Již šedesát let vlaky nestaví na chátrajícím bývalém Nádraží Vyšehrad. Vlastník – jak již řečeno – zřejmě nechává chátrat památku a ještě touží po tom, aby ji se ziskem prodal městu. Doslechl jsem se o plánech, že by v nádražní budově měl vzniknout prostor pro trvalé umístění Slovanské epopeje. Pro mě je rozpadající se nádražní budova jen ukázkou nehezkého kšeftaření. Takže možná už dojde na vyvlastnění. Za projev lidské hlouposti se vždy, třeba i po letech, dostaví vypsaný účet. Někdy dost vysoký.
Nejsem již osmiletý kluk a již nikdy nemohu opouštět Nádraží Vyšehrad, i když jsem se docela rád v jeho prostorách pozdržel. Nakonec i pohladil lva v sošném provedení a vyslechl pár slov z úst pana výpravčího.
V Praze lze dosud objevit nějaké stavby v secesním provedení. Snad se nezačnou také rozpadat.

(Převzato z LUKu č. 49/2020)



 
 
 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky